Jak jsme prali plyšové členy rodiny…

Možná si říkáte, jak může být člen rodiny plyšový, ale u nás tomu tak opravdu je. Plyšáčci jsou moje obrovská záliba a koníček. Někdo sbírá známky, hokejové kartičky, modely aut a já sbírám plyšáčky. Kam jedu, tam získám další přírůstek a hned mu dávám jméno. Pamatuji si snad všechny. Nevím proč, ale je to moje záliba od raného dětství a nehodlám v ní přestat.

Jednoho dne jsem přišel ze školy domů. Mamka má dovolenou a tak dělá revoluci po celém době. Ani můj pokoj nezůstal v klidu a tím pádem ani plyšové obložení. Snad stovky plyšáků stály frontu před pračkou, jak báby na banány. Smutně koukající očíčka čekající na hrstku pracího prášku a ti starší na žínku, aby praní ala Twister zdarma přežili. Škvitání a přetahování se o první místa, u těch méně nebojácných naopak pomalé krůčky dozadu. Náhle se zastavil čertův přístroj a mohli nastupovat další.

Každý plyšáček projel pračkou jak Schumacher depem. Tím však jejich cesta nekončila. Po menší přestávce na získání ztracené orientace a přestání toho kolotoče v hlavě se pokračovalo na radiátor nebo věšák. Expres Topení – I. třída s přestupní stanicí na věšák v kuchyni se pomalu rozjížděl a každých pár minut přibývalo plyšáčků na radiátoru jak letadel na frankfurtském letišti. Ucpané řady obklopující pár centimetrový proužek topení. Ticho a zpracovávání tepla od zadečku až po ouška, či čepičku.

Tak nějak by se dala popsat mamky a moje činnost v posledních dnech. Vše jsem musel nafotit, bohužel ještě teď to není všechno. Radiátorů je málo a plyšáčků stovky.

[View with PicLens]

Teď se můžeme chlubit nejvoňavějším domkem na světě, jelikož krásná vůně z plyšových tělíček a jejich srsti nám zahltil místnosti, jako vánoční cukroví nebo trojan PC. Jsem rád, že se tato činnost neopakuje moc často, ale také jsem rád, že to mám za sebou a plyšoví kamarádi jsou zase čistí.

Líbí se vám fotky?

(5 votes, average: 3.80 out of 5)